Robert Pires

Představujeme jednu z nejvýraznějších postav Arsenalu v posledních letech. Pohodlně se usaďte, začínáme.

Psal se 30. leden roku 1973, když se malý Robert poprvé podíval na svět. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že se právě narodil jeden z nejlepších záložníků fotbalové planety. Svůj fotbalový život začal v rodném městečku jménem Rémy. Ovšem už po roce vstoupil do velkého fotbalu. V roce 1992 přestoupil do prvoligového klubu FC Méty. V první sezóně v novém klubu se spíše rozkoukával a nastoupil pouze ke dvěma soutěžním utkáním. Postupem času však dostával stále více šancí a propracovával se do základní sestavy Mét. V letech 1994-1998 se stal jedním z hlavních tahounů klubu. Právě v této době se začal projevovat jeho čich na góly, z pozice krajního záložníka zaznamenal za čtyři sezony plných 42 branek. Svými výbornými výkony pomohl Métám do poháru UEFA, kde se začal seznamovat s mezinárodním fotbalem. Připsal si i první významnou trofej pro vítěze francouzské ligy, datoval se rok 1996 a Robert Pires slavil 23. narozeniny.

Skvělé Bobovy výkony samozřejme neunikly skautům z konkurenčních klubů, a tak se stalo, že v roce 1998 Robert přestoupil do elitního francouzského klubu Olympique Marseille. Ve skvělých výkonech pokračoval francouzský elegán se sedmičkou na zádech i v Marseille, se kterým získal další významnou trofej. V roce 1999 dopomohl Olympique k vítězství v prestižním poháru UEFA. Jako každý fotbalista měl i své negativní stránky. Pires byl prakticky nepoužitelný v obranné fázi, ačkoli realizační tým Marseille dělal maximum, kýžené ovoce to přinášelo jen žrídkakdy.

Přišel rok 2000 a Bobovi se od základů změnil fotbalový život. Vyhlédl si ho totiž lodivod londýnského Arsenalu Arséne Wenger. Kolem příchodu Roberta na ostrovy bylo mnoho spekulací. Noviny byly plné otázek, zdali se dokáže vyrovnat s tvrdou a fyzicky náročnou Premier League, a do jaké míry se projeví jeho problémy s bráněním. Nicméně Arséne Wenger přesně věděl, co dělá. Robertovi našel místo u levé postranní čáry, Bobo se chytl a hned od začátku svého působení na Highbury podával velmi dobré výkony. Společně s Fredrikem Ljungbergem a krajanem Thierrym Henrym vytvořil smrtící útočnou sílu, která ničila jednoho soupeře za druhým a velkou měrou přispěla k nadvládě Gunners na počátku nového tisíciletí. Dařilo se mu i v Champions League, avšak výraznější úspěch v ní nezaznamenal. Mnohem úspešnější byl v domácích soutěžích, kdy dopomohl k zisku dvou titulů (2002, 2004) a nad hlavu zvedl v roce 2005 i trofej pro vítěze FA Cupu. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě byl právě v této době Robert jedním z nejlepších hráčů Arsenalu. Obdivoval jsem jeho lehkost, cit pro balon, přímočarost, skvělé uníky po křídle i velmi dobre zakončení. Při sledování Boba jsem se zkrátka nikdy nenudil. Ale vše dobré jednou končí. Nastal rok 2005 a forma Roberta Pirese šla rapidně dolů, ztratil stabilní místo v základní sestavě, výkony nebyly zdaleka takové, jaké se očekávalo. Rád bych se mýlil, ale myslím, že ve svých dvaatřiceti letech nechal Pires vrcholnou formu za sebou. No, nechme se překvapit, již zanedlouho bude jednat s Arsénem Wengerem o prodloužení smlouvy v Arsenalu.

Robert Pires byl úspěšný nejen na klubové úrovní. Skvělé výkony Boba neušly pozornosti reprezentačního kouče země Galského kohouta Aimé Jacqueta a tak se stalo, že se Robert Pires v pětadvaceti letech dostal do nominace na mistrovství světa ve Francii. Nebyl sice členem základní sestavy, ale do listin šampionátu se zapsal, ve třech utkáních, která odehrál, zaznamenal jednu branku. Na konci července mohl společně se svými spoluhráčí slavit triumf domácích fotbalistů. V rámci reprezentace dokázál vyhrát i dva poháry konfederací (2001, 2003), ale jeho nejlepší reprezentační chvíle nastala jistě ve finále mistrovství Evropy v Nizozemsku a Belgii, kde coby střídající hráč zajistil v prodloužení zlatou medaili pro svůj výběr. Jistě každý si vybaví akci, kdy si Robert hravě obhodil italského beka Cannavara a přesným centrem našel kopačku Davida Trezegueta, který nechytatelnou bombou pod břevno rozhodl. Všeobecně se očekává, že pokud Pires urovná současné napjaté vztahy s trenérem reprezentačního výběru, měl by v Něměcku patřit společně s Thierrym Henrym, Davidem Trezeguetem a Claudem Makelelem k hlavním tahounům Francie.

Robert Pires odehrál za Arsenal 174 ligových zápasů, v nichž vstřelil 57 branek. V evrospkých pohárech nastoupil k padesátišesti utkáním a zaznamenal 11 branek.