Historie kapely


Kamarádi Billie Joe Armstrong a Mike Dirnt, kteří se seznámili v roce 1982 v californském městě Rodeo, kde oba bydleli (tehdy jim bylo 10 let) založili svou první kapelu společně ve 14, jmenovala se Sweet Children a dlouho vystupovali po klubech na Gilman Street. V roce 1989 se k nim přidal bubeník Al Sobrante a skupina se přejmenovala na Green Day. Už jako Green Day natočili své první EP: 1,000 Hours. Tehdy jim bylo pouhých 17 let a brzy na to dokončili studium na střední škole. Mike odmaturoval, ale Billie Joe školu nedokončil. Poté se tato partička mladých nezkušených punkerů odstěhovala do Oaklandu v Californii.

Jejich debutové album (1039/Smoothed Out Slappy Hours) vydali, s bubeníkem Al Sobrantem, v roce 1990. Album jim vydala lokální nahrávací společnost Lookout!. Krátce na to Al z kapely odchází a na jeho místo nastupuje Tre Cool. S ním našli BJ a Mike nejen skvělého bubeníka, ale taky nového kamaráda. Tre Cool byl soused zakladatele Lookout! Records Lawrence Livermora. S novým bubeníkem nahráli Green Day své druhé album, které se jmenuje Kerplunk.

Ještě předtím, než Green Day získali nálepku „všeobecně známí“, měli za sebou už pět celostátních turné. Zprvu hráli na různých místech. Např. v bytech a garážích od kamarádů nebo fanoušků. Opravdový blázinec nastal, až když vypustili své další CD s názvém Dookie. Toto CD nahráli už se společností Reprise records. Dookie šířilo mezi posluchače sílu, energii a bláznivost punkrocku. Čtrnáct rychlých a důrazných songů, které se vešli do pouhých 39 min., byli vydány v roce 1993 . Brzy na to se tyto songy Green Day o strhávání strupů, pyromanii nebo masturbaci staly neoficiálními hymnami nejen teenagerů. V písních Green Day je spousta nespokojenosti a rebelie, ale občas to vypadalo, že ti, kdo jim tu bolest způsobili jsou vlastně jejich spojenci... Nevyzrálost však byla to, co mladé lidi k těmto písním přitahovalo (cítili se totiž úplně stejně). Alba Dookie se jen v USA prodalo více jak 10 miliónů!!! Vyhráli také cenu Grammy za „nejlepší alternativní hud. činnost“. Samozřejmě se objevili lidé, kteří chtěli, aby se GD vrátili na Gilman Street do malých klubů. Vykřikovali „střední proud a zase vyprodané arény“, ale zkuste si jednou poslechnout Green Day a tahle hudba se vám musí dostat do krve. A určitě působí i na vaše rodiče J.

Na dalších albech Insomniac a především Nimrod zůstali Green Day naprosto věrní svému punkovému postoji. A nahlas křičeli: „Nejsme žádní cirkusoví poníci, kteří umí jen jedno číslo, ani tříakordové opice (tak se říká punkrockerům, protože údajně střídají jen tři akordy pořád dokola)“. Album Nimrod se opravdu povedlo a mnohými odborníky je považováno za nejlepší album, které kdy Green Day vydali. Např. skvělá instrumentální ze „surfařského“ prostředí Last Ride, nebo kytarová balada Good Riddance, která se pak v Americe hrála na nejrůznějších smutečních akcích. Tato píseň jako by nesla poslání: „Žij svůj život naplno, žiješ ho jen jednou...“ Říká se, že ten, kdo se ožení a narodí se mu děti alespoň trochu „dospěje.“ Ale Billie Joe a spol. nevypadají, že by nějak zestárli. Pořád jsou „nádherně“ výstřední a drzí... "The wife's a nag and the kid's fucking up/I don't have sex cause I can't get it up," zpívá Armstrong v "The Grouch."

Další a zatím poslední řadové album Warning se zrovna moc vřelého přivítání mezi skalními fandy nedočkalo, ale stalo se zatím nejprodávanějším albem Green Day. Lidem vadilo především tempo, které se oproti předešlým cd hodně zpomalilo. Ale na druhou stranu je toto cd perfektně zvládnuté po technické stránce ( dokonalé vokály a i nahrané zvuky bez jediné chybičky). I přes počáteční odpor nakonec fans album Warning přijali a to především díky songu Minority. Další povedené songy jsou např.: Waiting; Warning; Castaway; Blood, Sex and Booze;... Green Day vzbudili nejen zlost a nenávist, ale také veselost a bujarost. Dostali také punkový humor (humor „za zdí“) do vědomí široké veřejnosti - vydláždili cestu jiným kapelám, které jsou teď více na očích např.: Offspring nebo Blink 182. Album Dookie se stalo „soundtrackem“ nové mladé nespokojené generace. GD vyzařují sílou a energií celou svoji kariéru - stali se i komerčně úspěšní.
Členové Green Day se v jedné ze svých songů ptají: "Do you have the time to listen to me whine?" (Máš čas si poslechnout můj nářek?) A my stále odpovídáme ANO!!!!!

zpět
Billie Joe, Mike Dirnt, Tre Cool