Historie

Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané Kelty známými jako Galové. Gálie byla porobena Římany v 1. století př.n.l. a Galové nakonec převzali římský jazyk i kulturu. Historie křesťanství na tomto území má kořeny ve 2. a 3. století. Galské západní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří dali zemi její dnešní jméno. Moderní jméno „Francie“ je vzato z feudálního panství okolo Paříže, která byla pod správou Kapetovců. Existence Francie jako samostatného státu se datuje od rozděleni Franské říše roku 843 na (Francia orientalis) na východě, Francia occidentalis na západě a Lothraringii ve středu. Z Východní Franské Říše se stala Svatá říše římská,dnešní Německo). A západní část dala vzniknou tomu, čemu dnes říkáme Francie.

Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl Hugo Kapet korunován králem. Jeho následovníci, Kapetovci, Dynastie z Valois a Bourboni postupně pomocí sérií válek a rodovému dědictví sjednotili území pod centrální panovníkovu moc. Monarchie dosáhnula své největší moci za vlády Ludvíka XIV. V té době měla Francie obrovský vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii.

Následkem Francouzské revoluce z roku 1789 byla absolutní monarchie 3. a 14. září 1791 nahrazena monarchií parlamentární, 10. srpna 1792 byla následně nastolena První republika, potvrzena ústavou z roku I, 24. června 1793. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukách revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopil Direktoriát (Directoire). Následně v roce 1799 ovládnul republiku Napoleon Bonaparte, vydal ústavu z roku VIII zavádějící jeho Konzulát a později, 18. května 1804, státním převratem založil První říši (Premier Empire), v níž byl korunován císařem. Napoleon na krátkou dobu ovládá většinu Evropy, bojuje se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, zakládá nová království, do jejichž čela dosazuje členy své rodiny. Na konci První říše, 5. dubna 1814, Napoleon prohrává, je nucen abdikovat a trůnu se chopí Ludvík XVIII. Po několika měsících se vrací z vyhnanství na ostrově Elba, opět se dostává k moci, je však definitivně poražen v bitvě u Waterloo 18. června 1815 a monarchie je znovu nastolena.

V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii a později Druhé republice v r. 1848. Existence této republiky byla nedlouho na to ukončena zvolením císařova synovce Napoleona III. prezidentem a vyhlášením Druhé francouzské Říše. Ludvík-Napoleon byl sesazen, což bylo následováno prusko-francouzskou válkou v r. 1870. Po těchto událostech vznikla Třetí republika.

Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, utrpěla dalekosáhlé ztráty na koloniích, ekonomické pozice, populaci a pozice dominantního národa. Po II. světové válce vznikla Čtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charles de Gaullem.

V posledních desetiletích se Francie smiřila s Německem a ve spojení s ním vede politickou a ekonomickou integraci Evropy včetně zavedení eura v lednu 1999. Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie, kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55% francouzských občanů hlasovalo proti, čímž se tyto plány výrazně opozdí.