Merovejci

Královský rod germánského kmene sálských Franků. Název podle mýtického kmenového krále Merovecha; 466 – 751 první dynastie franské říše. Po rozpadu Západořímské říše ovládli Merovejci postupně území dnešní Francie, Beneluxu, Švýcarska a jihozápadního Německa, kde Chlodvík I. vytvořil franskou říši. V bojích mezi členy rodu se říše několikrát rozpadla; znovu ji sjednotili Chilperich I., Chlotar II. a Dagobert I. Od počátku 8. stol. přecházela výkonná moc postupně na majordomy; v roce 751 Merovejci definitivně odstraněni majordomem Pipinem III., jímž na jejich místo nastoupili Karlovci.

mapa vývoje franského území za vlády Chlodvíka

Chlodvík I.

* 465, † 27. 11. 511, franský král od roku 481; z rodu Merovejců z kmene sálských Franků. 487 po vítězství u Soissonsu dobyl Siagriovo království a vytvořil franskou říši. Postupně dobyl Porýní, Akvitánii, 500 porazil Burgundy. Po přijetí křtu v roce 498 získal podporu církve ke konsolidaci říše, kterou rozdělil mezi své čtyři syny (královskou Paříž, Orléans, Soissons a Mety).

Založení franské říše (27.11.511)

Franský král Chlodvík zemřel asi pětačtyřicetiletý v Paříži. Svou říši vytvořil podrobením části území Vizigótů a Alamanů a vyhnáním posledního římského místodržitele Syagria. Chlodvík, od r. 482 nástupce Chilpericha I., byl původně jen králem sálských Franků.

Lstí, násilím a zradou však odstranil ostatní krále franských kmenů i členy svého rodu, kteří mu mohli bránit ve snaze o moc, a upevnil své panování převzetím římského systému správy.

Jeho křest na vánoce 498 mu zajistil podporu katolické církve. Na první říšské synodě v Remeši r. 511 využil svého vlivu na prosazení investitury biskupů králi (jmenování biskupů a jejich uvádění do úřadu předáním biskupského prstenu a berly).

Z jeho iniciativy vznikl ze starého kmenového sálského práva právní kodex Pactus legis Salicae, v němž byly sjednoceny tresty za porušení zákona, soudní řád a dědické právo.

Po Chlodvíkově smrti byla vláda ve franské říši rozdělena mezi jeho čtyři syny (Childeberta, Chlothara. Chlodomira a Theudericha), ale franské království přesto zůstalo jednotným útvarem.

K dělení vedla zásada, že synové panovníka jako potomci jedné krve by měli vládnout každý stejným dílem. Myšlenka jednotné, nedělitelné říše se v té době ještě neprosadila.

Expanze říše Merovejců za Chlodvíka I. (486)

Dobytím Syagriovy říše v oblasti Soissonsu si upevnil franský král Chlodvík I. své mocenské postavení v Galii.

Po tomto vítězství se říše franské dynastie Merovejců posunula až k Loiře. Po odstranění svých protivníků vraždami, intrikami a vojenskými akcemi se Chlodvík prohlásil za jediného vládce Franků. Jeho politika směřovala ke sjednocení Franků, kteří byli do té doby roztříštěni do menších skupin s různými zájmy.

Dobytí Syagriovy říše mělo velký hospodářský a kulturní význam. Chlodvík převzal fungující římský správní aparát, neničil města a z výnosů z rozsáhlého pozemkového majetku, který získal po vyhnaných či zabitých, mohl financovat vlastní plány.

Franská říše se začala přetvářet v důležitou mocnost, která se později stala jedinou nástupnickou říší všech germánských státních útvarů, které na evropském kontinentě v důsledku stěhování národů vznikly.

Vpády germánských kmenů (Franků, Alemanů, Burgundů) vedly ke vzniku barbarských království, z nichž vedle vizigótského (vytlačeno poté za Pyreneje) sehrála nejvýznamnější úlohu franská říše, která byla za Merovejců (420 – 751) plně christianizována.

Childebert, Chlothar, Chlodomir a Theuderich, synové franského krále Chlodvíka (miniatura z Chronique de France, 1493; Národní knihovna, Turín)

Chlotar I.

* 497, † 561, soissonský král od roku 511, orléanský od 524, metský od 553 a pařížský od 558, z rodu Merovejců; syn Chlodvika I. 558 obnovil v bojích jednotu říše, 536 dobyl Burgundsko. Před svou smrtí rozdělil říši mezi své čtyři syny podobně jako Chlodvik I.

Chilperich I.

* asi 537, † 584, franský král soissonský od roku 561 a neustrijský od 579, z rodu Merovejců; syn krále Chlotara I. Úspěšné bojoval s příbuznými, částečně sjednotil říši. Byl zavražděn (území pro nezletilého syna Chlotara II. udržela Chilperichova manželka).

Chlotar II.

* 584, † 629, neustrijský král od 584, z rodu Merovejců; syn Chilpericha I. Fakticky vládl až od roku 613, do 622 sjednotil většinu říše. Posílil úřad majordoma a učinil z něho oporu královské moci, 614 upevnil postavení velmožů a církevních hodnostářů tzv. pařížským ediktem (Edictum Chlothari).

Pippin I.

* 580, † 640, majordom austrasijský od roku 638; při oslabení královské moci prosadil osamostatnění majordomského úřadu. Obnovil jednotu franské říše pro krále Dagoberta I.

Dagobert I.

* 602, † 639, franský král z rodu Merovejců; syn Chlothara II.; v roce 623 král Austrasie (nejvýchodnější část říše), od 629 celé říše; sídlil v Paříži. 632 poražen u Wogastisburgu vládcem západních Slovanů Sámem. Poslední významný panovník merovejské dynastie; před svou smrtí donucen šlechtou rozdělit říši mezi své syny.