mapa Evropy před stěhováním národů

Pohyb germánských kmenů v 5. století

Stěhování národů v 1. polovině 5. století se vztahovalo zejména na Vizigóty, Franky, Burgundy, Vandaly a Huny. Germáni však byli v pohybu již mnohem dřív. V období př. Kr. přešli Vandalové, Gótové a další kmeny z jihovýchodní Skandinávie na baltské pobřeží a usadili se na území mezi Odrou a Vislou. Germáni pronikali dále na západ do oblasti dnešního Německa, přičemž vytlačovali Kelty a v Caesarově době překročili Rýn. Významný kmen Markomanů se vyhnul římské expanzi postupem do Čech.

Před koncem 3. století se germánské kmeny dělily následovně: bezprostředně na východ od Rýna a na sever od Mohanu se usadili Frankové, na jih od Mohanu Alamani a na horním Mohanu Burgundi. Frízové a Sasové sídlili na severním pobřeží dnešního Nizozemska a Německa, Anglové v Jutsku.

Kmeny, které za života římského historika Tacita (1.-2. stol. po Kr.) obývaly území na dolním toku Visly, se mezitím pohybovaly jihovýchodním směrem: Ostrogóti se dostali na dnešní Ukrajinu, Vizigóti do Dacie na sever od Dunaje, Gepidové do Sedmihradska, Vandalové na jih od nich.

Teprve Hunové, kteří kolem roku 370 pronikli do jádra Evropy, donutili tyto národy vzdát se svých sídel. Vizigóti překročili dolní Dunaj a postoupili na římské území.

Další postup Hunů do střední Evropy, přibližně od počátku 5. století, přinutil Vandaly, Alany a Svéby přesunout se koncem roku 406 do Galie. Hunské jezdecké oddíly, které vyvolaly "stěhování národů" v Evropě, pocházely ze širokých rovin střední Asie. Jako jezdečtí nomádi živili se Hunové především chovem zvířat, lovem a vojenskou kořisti, kterou získávali na svých pustošivých výpravách. Při dobyvačných taženích na západ postupovaly často jednotlivé kmenové svazy nezávisle na sobě.

germánské stěhování národů ve 4. a 5. století

Rozdělení germánských kmenů v 5. století se od situace kolem r. 300 odlišuje. Anglosasové sídlí nyní již v Anglii, Frankové v severní Galii, Burgundi, jejichž království kolem Wormsu bylo roku 436 Huny zničeno, působí nyní v Savojsku (- 443) a údolí Rhôny, na západ od nich nacházíme Vizigóty s hlavním městem Toulouse. Svébové pronikli v roce 409 do Hispánie a Vandalové se přepravili v čele s králem Geiserichem do severní Afriky, čímž získali obilnici římské říše. Území, které Gótové a jiní Germáni opustili, byla postupně ovládnuta Slovany.

Tyto pohyby měly zásadní význam pro vedení války a politickou organizaci. Nešlo jen o to, že výrazně vzrostl význam jezdectva, protože převzatý systém římských velkostatků umožňoval chov koní ve velkém. Při střetnutích s dobře organizovanou římskou armádou se stávala kmenová roztříštěnost překážkou úspěchu. Prostá početní převaha a nárazovitost vojenských tažení už nestačila.

U Germánů ve Středomoří proto nastoupila na místo starého kmenového a rodového zřízení autokracie, která poskytovala obyvatelstvu vůči králi jen málo práv. V pozdějších germánských státních útvarech pak došlo k přejímání dalších římských vlivů včetně křesťanství. Tak mohlo dojít k symbióze římsko-antické kultury křesťanského zabarvení s germánskou tradicí, což se pak projevilo zejména ve franské říši, ve které se zrodila středověká Evropa.