|
Franská říe roztěpena na dvě části
Verdunská smlouvaDohoda uzavřená 10. 8. 843 mezi syny císaře Ludvíka I. Poboného, která znamenala rozdělení franské říe na tři samostatná království a uznávala pouze nominálně císařskou svrchovanost. Ze Západofranské říe vznikla později Francie, z Východofranské říe Německo; jako samostatné se následně vyčlenily Itálie, Burgundsko a dočasně i Lotrinsko.
 |
| Odevzdání koruny a ezla Karlu Holému při jeho nástupu k vládě ve vábsku,
Alsasku, Raetii a Burgundsku r. 840 (miniatura, středověký rukopis) |
Merseenskou smlouvou (9.8.870)
Merseenskou smlouvou byla středofranská říe (zvaná Lotharingia, z toho Lotrinsko) rozdělena po smrti krále Lothara II. mezi západofranského krále Karla II. Holého, který dostal západní část, a východofranského krále Ludvíka Němce. Tak se franská říe definitivně rozdělila na dvě části.
Smlouva potvrzena roku 880 v Ribemontu.
Spolu s jednotou říe se rozplynula i nadvláda císaře nad jeho bratry (10. 8. 843). Obě říe se tím pádem v politické a kulturní oblasti vyvíjely samostatně a různým směrem.
Středofranská říe
Lothar II.* 825, † 8. 8. 869, lotrinský král od roku 855; syn franského císaře Lothara I. Vedl válku proti papei Hadriánovi II., který odmítl rozvést jeho manelství. Lotrinsko bylo po jeho smrti rozděleno Meersenskou smlouvou v roce 870 mezi Ludvíka II. Němce a Karla II. Holého.
Východofranská říe
Raně středověký feudalní stát, který vznikl v roce 843 po rozdělení franské říe na území dneního Německa, Rakouska a severního výcarska; nejvýznamnějím střediskem bylo Řezno. Východofranská říe se začala formovat ji před rokem 843; základem byl rodový úděl Ludvíka II. Němce (829 dostal Bavorsko), který si navíc vybojoval území Sasů, Alemanů, Durynků a východních Franků (schváleno Verdunskou smlouvou). Východofranská říe soupeřila se západofranskou říí; od ní získala do roku 880 celé tehdejí Lotrinsko (území dnení severovýchodní Francie a Beneluxu). Osobou Karla III. Tlustého byla dočasně spojena 885 – 888 se západofranskou říí. Na východě několikrát bojovala s Velkou Moravou (Ludvík II. Němec, Arnulf Korutanský). Koncem 9. stol. její moc slábla v důsledku tlaku Normanů a Maďarů. Úpadek nastal za vlády Ludvíka IV. Dítě (907 poráka od Maďarů u Bratislavy). Na východofranskou říi navázala v 10. stol. římskoněmecká říe, jejím základem se stala území Saska.
Ludvík II. Němec* 805, † 28. 8. 876, východofranský král od roku 840; syn Ludvíka I. Poboného. Od roku 817 panoval v Bavorsku, odbojem proti otci rozířil svou vládu na celou německou oblast. Proti bratru Lotharovi I. se spojil s Karlem II. Holým (trasburské přísahy v roce 842) a po vítězství v bitvě u Auxerre v roce 843 donutili Lothara I. k uzavření Verdunské smlouvy. Po vyřeení rodinných rozporů vedl expanzi proti Slovanům, v lednu 845 nechal pokřtít v Řezně česká kníata, v roce 846 dosadil na moravský stolec Rostislava; v roce 870 jej uvěznil. Po smrti lotrinského krále Lothara II. uzavřel v roce 870 s Karlem II. Holým Meersenskou smlouvu a rozdělili jeho země mezi východofranskou a západofranskou říi.
Karloman (II.) * 829, † 880, východofranský král od 876 a italský od 877; syn Ludvíka II. Němce. Při dělení říe získal Bavorsko a východní pohraniční marky, neúspěně bojoval s velkomoravskou říí, územní zisky v Itálii předal 879 bratru Karlovi III. Tlustému.
Ludvík III. * 830, † 882, východofranský král od roku 876; syn Ludvíka II. Němce. Od roku 848 se účastnil otcových taení proti Slovanům, při dělení říe získal Franky, Durynsko a Sasko, v letech 879 – 880 dědic panství svého bratra Karlomana s výjimkou území Arnulfa Korutanského.
Karel III. Tlustý* 839, † 13. 1. 888, východofranský král od 876, italský od 879, západofranský od 885, císař římský v letech 881 – 887; nejmladí syn Ludvíka II. Němce. Při dělení říe získal Alemansko, postupně sjednotil větinu území císařství, neúspěné boje s Araby a Normany jej v roce 887 donutily k abdikaci.
Arnulf Korutanský* 850, † 8. 12. 899, východofranský král od roku 887, římský císař od 896; nemanelský syn krále Karlomana. Hájil integritu východofranské říe proti Normanům, válčil s Velkomoravskou říí, proti ní povolal Maďary. Ve válce s italskými vévody získal za pomoci papee císařskou korunu.
Ludvík IV. Dítě* 893, † 24. 9. 911, východofranský král od roku 900; syn Arnulfa Korutanského. Poručnickou vládu, v jejím čele stál Hatto (891 – 913), arcibiskup mohučský, provázelo upevňování moci jednotlivých kmenových vévodů. V roce 907 bylo Ludvíkovo vojsko poraeno Maďary u Prepurku a říe se rozpadla v pět samostatných vévodství. Zemřel bezdětný jako poslední člen východofranské větve Karlovců.
Konrád I. † 23. 12. 918, vévoda franský od 906, král německý od 911; zvolen po smrti Ludvíka IV. Dítěte, jím v Německu vymřeli Karlovci. Nedokázal zajistit vnitřní soudrnost říe, která se rozpadla na jednotlivá vévodství. Před smrtí doporučil za svého nástupce Jindřicha I. Ptáčníka.
Jindřich I. Ptáčník* 876, † 2. 7. 936, vévoda saský od 912, král německý od roku 919, z rodu Luidolfovců(saská dynastie). Zvolen po smrti Konráda I., který ho určil za svého nástupce. V roce 924 uzavřel příměří s Maďary, 925 získal Lotrinsko, 929 zahájil expanzi proti Polabským Slovanům. Dánský král Gorm Starý a český kníe Václav mu odváděli tribut. Úspěchem byla i jednomyslná volba jeho syna Otty (I.) německým králem, který byl 2. 2. 962 korunován za císaře a vytvořil Svatou říi římskou.
Západofranská říe
Raně středověký feudální stát vzniklý v roce 843 rozdělením franské říe z její západní části; Verdunská smlouva určila území Karlu II. Holému, vnukovi Karla I. Velikého. K západofranské říi náleely Neustrie (dnení severozápadní Francie), Bretaň, Flandry, Burgundsko, Septimánie, Aquitánie a Katalánie, 870 – 80 i část Lotrinska. Po nájezdech Normanů 911 bylo jejich kníatům postoupeno v léno území na západě říe, dnení Normandie. Po vymření karlovské dynastie v roce 987 ovládli západofranskou řái Kapetovci, kteří ji přetvořili ve středověký francouzský stát.
Ludvík II. * 825, † 12. 8. 875, římský císař 850 – 855; nejstarí syn Lotara I., jeho náměstek v Itálii od roku 844, spolucísař od roku 850. Se střídavým těstím vedl války s Araby v jiní Itálii. Zemřel bezdětný, jeho titul a území přely na krále Karla II. Holého.
Karel II. Holý z dynastie Karlovců * 13. 6. 823, † 6. 10. 877, západofranský císař; zakladatel říe, císař od 875; syn Ludvíka I. a Judity Welfské (asi 800 – 19. 4. 843). Původně vyloučen z dědictví (proto holý), neboť se narodil a poté, co jeho otec stanovil nástupnický řád, v roce 829 jej vak poruil v Karlův prospěch. 829 získal Karel II. Holý s pomocí matky Austrasii a část Burgundska, 839 po dohodě s Lotharem I. ovládl Neustrii a dalí část Burgundska. Tím vytvořen základ západofranské říe (budoucí Francie). Rozdělení franské říe dovreno verdunskou smlouvou v roce 843. Po smrti císaře Ludvíka II. 875 připojil k západofranské říi Provenci, ovládl Itálii a byl korunován císařem v Římě. Za jeho vlády dovren proces feudalizace společnosti (vytváření dědičných lén a velkých rodových kníectví).
Robert Silný* kolem 800, † září 866, hrabě z Anjou a Blois, markýz z Neustrie; první známý předek Kapetovců. 861 v zápase s Karlem II. Holým získal území mezi Loirou a Seinou, které se stalo základem rodové domény. Padl v boji proti Normanům.
Karel III. Simplex (Prostomyslný) z dynastie Karlovců* 17. 9. 879, † 7. 10. 929, západofranský král od 893; syn Ludvíka II., vnuk Karla II. Holého. Za podpory části feudálů uzavřel smlouvu o rozdělení moci s Robertovci (Kapetovci) a získal nástupnictví po králi Odovi z rodu Robertovců († 942). V roce 911 udělil Rouen a okolí v léno Rollovi († 927) jako prvnímu normanskému vévodovi (počátky Normandie), 912 se jeho svrchovanosti podrobilo Lotrinsko. Od 922 usiloval o prosazení své moci proti velkým feudálům; dostal se vak do zajetí, kde zemřel.
Rollo, Rolf, Robert I.† 927, normanský vévoda od roku 911; vůdce normanských nájezdníků. Od 896 podnikal nájezdy do západofranské říe. Po poráce u Paříe v roce 910 a po neúspěném obléhání Chartres uzavřel s Karlem III. Simplexem mírovou smlouvu 911; za slib vazalské věrnosti získal území dnení Normandie.
Robertovci (Kapetovci)
 |
| Evropa kolem roku 1000 (1-Aragón, 2-Barcelonské hrabství, 3-Kastílie, 4-Navarra, 5-Benátská republika, 6-církevní stát, 7-Capua, 8-Benevento, 9-Salerno, 10 a 11 území Kyjevské Rusi |
Odo Eudes* asi 860, † 898, hrabě paříský, první západofranský král od roku 888; syn Roberta Silného z rodu Robertovců (později Kapetovců). Své nástupnictví byl donucen přenechat opět Karlovcům.
Robert I.* asi 865, † 15. 6. 923, hrabě paříský, francouzský král 922 – 923; syn Roberta Silného, bratr francouzského krále Oda. V roce 911 přispěl k poráce Normanů; částí lechty byl zvolen za protikrále Karla III. Simplexe. Padl v boji proti němu.
Hugo Veliký (Moudrý)* asi 900, † 16. 6. 956, francouzský (západofranský) lechtic, hrabě Paříe a vévoda z Île-de-France od 923, z rodu Robertovců; otec Huga Kapeta. Zaujímal významné mocenské pozice v centrálních oblastech Francie, 936 dosadil krále Ludvíka IV. Vyenil Burgundsko, usiloval o Akvitánii a prakticky ovládl dvě třetiny říe. V roce 945 zajal krále Ludvíka IV. a propustil ho a za příslib Laonu. 954 dosadil na královský trůn Ludvíkova syna Lothara.
Hugo Kapet* asi 940, † 24. 10. 996, francouzský (západofranský) král od 987, zakladatel dynastie Kapetovců; syn Huga Velikého. 956 – 987 vévoda Francie (Île-de-France). 978 hájil Paří před císařem Otou II.; v bojích s vévodou lotrinským z dynastie Karlovců hledal oporu v církvi, zejména u arcibiskupa remeského Adalberona a jeho tajemníka Gerberta z Aurillacu (pozdějí pape Silvestr II.). Zvolením Huga Kapeta skončila vláda dynastie Karlovců.
|