GOTICKÉ STAVBY NA STARÉM MĚSTĚ:
Klášter sv. Anežky:
Tento klášter není považován jen za první gotickou stavbu v Praze, ale i v celých Čechách. Byl založen sestrou krále Václava, Anežkou, v letech 1233-1234 pro řád klarisek. Anežka byla mimořádnou duchovní osobností 13. století. Kromě tohoto kláštera, kde se stala abatyší, založila i jediný český církevní řád-špitální řád křižovníků s červenou hvězdou.
Anežský klášter je ale složen ze dvou objektů. Jedná se o ženský klášter klarisek a mužský klášter minoritů, jenž byl založen v sousedství. Součástí tohoto areálu byly také tři svatyně, a to: kostel sv. Františka, sv. Salvátora a kaple Máří Magdaleny.( Jedná se o stavby ze 13. století.)
Za husitských válek klarisky opustily klášter a budovy pozvolna chátraly. Jako i ostatní kláštery byl i tento na konci 18. století Josefem II. zrušen a poté následovalo celé století devastace. Pokusy o záchranu tohoto komlexu skončily až v roce 1986, kdy byla dokončena jeho rekonstrukce.
Staroměstská radnice:
18. září 1338 bylo Janem Lucemburským vydáno privilegium, jímž vyjádřil souhlas, aby si staroměstská obec zřídila vlastní radní dům. Základem Staroměstské radnice se stal dům Wolflína od Kamene, který stál uprostřed náměstí. Tento dům má bohatě zdobený portál a okno se znakem Starého Města a Českého království.
Postupem času bylo k radnici přikoupeno dalších osm domů a vybudována přes 60 metrů vysoká věž, na níž byl umístěn světoznámý orloj. Vzácný, pozdně gotický orloj na již;ním boku věže je dílo Mikuláše z Kadaně a jeho dílo později zdokonalil mistr Hanuš z Růže. Kalendářní desku orloje vytvořil r.1865 J. Mánes. Pro návštěvníky Staroměstského náměstí je to bezesporu nejzajímavější památka.
Podle Jiráskovi pověsti sestrojil orloj mistr Hanuš. Poté ho nechali pražš;tí radní oslepit, aby nemohl vyrobit jeho kopii. Za to se mistr Hanuš pomstil tak, že orloj zastavil. Orloj se nezastavil jen v pověsti, ale i doopravdy a to v roce 1865. Tehdy hrozilo, že bude orloj odstraněn, ale naštěstí byl opraven Ludvíkem Hainzem, pražským hodinářem.
Během 2. světové války byla Staroměstská radnice požkozena. Stalo se tak 7. května 1945, kdy byla ostřelována a zapálena. Následkem toho se nám nedochovali i cenné sbírky. K 30. výročí osvobození byla požkozená část radnice upravena.
Kostel panny Marie před Týnem:
Jde o hlavní kostel Starého města vybudovaný v 15. století v gotickém slohu. Jeho dneš;ní podoba je výsledkem několika přestaveb. Tento kostel totiž stojí na místě bývalého kupeckého kostela. Nejvýznamnější přestavba proběhla ve 14. století pod vedením Petra Parléře. Dokladem toho je zejména výzdoba severního portálu. Dnes je zde však umístěna jen jeho kopie, originál se nachází v Národní galerii.
V kostele působili reformní kazatelé jako Konrád Waldhauser a Milíč z Kroměříže. Je zde pohřben dánský astronom Tycho Brahe.
Dům u Kamenného zvonu:
Dům u Kamenného zvonu patří k nejpozoruhodnějším památkám v Praze. Jeho průčelí patřilo k nejkrásnějším v celé Evropě a dokládá výstavnost města v době Karla IV. Odhalení gotického průčelí bylo překvapivou senzací, neboť míra zachování a složitost kompozice předčila všechna očekávání. Název U Kamenného zvonu se objevuje poprvé v r. 1417, jenž vznikl podle kamenného zvonu , jehož replika se dochovala na nároží domu.
Tento dům byl pravděpodobně vybudován jako palác pro královskou rodinu, především pro Elišku Přemyslovnu. Usuzujeme tak proto, že zde byly objeveny fragmenty plastik, které tomu napovídají.
Původně gotický ráz domu změnily další přestavby, zvláště barokní. Po stavebním průzkumu v r.1961 bylo rozhodnuto vrátit původní gotickou podobu domu. Práce byly velmi pomalé a složité. Rekonstrukcí byla zrušena pozdější tři patra a obnovena gotická dvě a také barokní střecha byla nahrazena původní dlátovou. V sálech obou pater byly objevena restaurovány malované dřevěné stropy.
V současné době slouží Dům u Kamenného zvonu k pořádání výstav a koncertů.
Týnský dvůr:
Areál zvaný Týn nebo Ungelt je uzavřený dvůr, jenž mů&žeme nalézt ihned za Týnským chrámem. V tomto prostoru se ve středověku shromažďovali cizí kupci, navštěvující Prahu. Každý, kdo překročil práh kupeckého dvora, požíval plné ochrany krále, za což musel platit poplatek. Z poplatku na ochranu se časem vyvinulo povinné clo ze zboží dováženého kamkoli do Čech. Ji&ž ve 14. století se clu říkalo Ungelt, odtud tedy i název pro kupecký dvůr. Nacházel se zde i dům, ve kterém se vypočítávalo clo. Při vstupu musel v bráně každý odevzdat zbraně ungeltnímu hospodáři, který též soudil i případné spory.
Současná podoba je spíše renesanční, ale půdorys i základy domů jsou gotické. Dneš;ní areál Ungeltu tvoří 18 domů, z nichž 12 přiléhá k vlastnímu kupeckému dvoru. Na domech jsou stopy všech architektonických slohů, ale i přesto vytvářejí harmonický celek.
Karolinum:
Založení Karlovy univerzity patří mezi nejvýznamnější státnické činy Karla IV. V zakládací listině vyhlásil, že univerzitu zakládá proto, aby se obyvatelé Českého království nemuseli v cizině doprošovat almužny a aby nalézali doma hostinu vědění a naopak mohli zvát cizince k účasti ke studiu u nás.
Zpočátku neměla univerzita ústřední budovu. Později však vznikly různé univerzitní koleje, dnešní Karolinum je jen jednou z nich. Během středověké přestavby vznikaly posluchárny, byty mistrů i jejich pomocníků, lázně i vězení. R.1611 byly jednotlivé koleje zrušeny a vše se soustředilo v objektech Karlovy koleje-Karolina.
Dnešní vzhled Karolína je převážně barokní tak, jek je roku 1718 přestavěl František Maxmilián Kaňka.Barokní charakter je doplněn dochovanými a částečně nově odkrytými prvky. Po roce 1930 začal stavebně historický a archeologický průzkum, který potvrdil, že pod barokní přestavbou zůstaly památky středověké podoby.
Ústředním prostorem interiéru je velká aula sloužící akademickému dvoru, který zde zasedá při univerzitních slavnostech, a k promocím studentů. Aula má zvláštní vlnitý strop, jenž zajišťuje výbornou akustiku. Hlavní stěna je zdobena gobelínem Vladimíra Sychry, jehož hlavní motivem je Karel IV. Klečící před knížetem Václavem. Motiv je stejný jako na univerzitní pečeti. Před gobelínem nalevo je bronzová nadživotní postava Karla IV., dílo Karla Pokorného.
Karlův most:
Na místě bývalého románského Juditina mostu, který byl zničen r.1342 po povodni, dal Karel IV. vystavět most nový, jenž se původně jmenoval Pražský či Kamenný, teprve později získal název Karlův most.
Základní kámen Karlova mostu byl položen 9.7.1357 v 5:31 ráno a toto datum nebylo vybráno náhodně. Když čísla zapíšeme následujícím způsobem: 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 5 3 1 (čas), získáme vzestupnou a sestupnou stupnici s vrcholem 9. Podobných magických souvislostí týkajících se Karlova mostu je více.
Od r.1883 jezdila po mostě koňská tramvaj, kterou nahradila r.1905 elektrická dráha. Těžké vozy ale příliš otřásali stavbou, proto byly později nahrazeny autobusy. Ani ty však nebyly ideální, takže provoz byl opět přerušen a obnoven až v r.1932 s využitím autobusů na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do 2. světové války a provoz automobilů skončil v r.1965.
Dnes představuje Karlův most nejen doklad gotického stavebnictví, ale zároveň je i galerií pod širým nebem. Nachází se zde totiž 30 soch a sousoší světců, převážně z počátku 18. století. Nejstarší z nich je socha sv. Jana Nepomuckého (1683), nejmladší je pak sousoší sv. Cyrila a Metoděje. Protože se ale jedná z velké části o unikátní díla, jsou tyto sochy postupně nahrazovány kopiemi.
Staronová synagoga:
Staronová synagoga je jednou z nejstarších a nejcennějších evropských i světových židovských památek, která slouží bohoslužbám s výjimkou okupačních let 1942-1945 nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století.
Podle pověsti předkové starých židů postavili Staronovou synagogu již před dvěma tisíci lety po zkáze tzv. druhého chrámu v Jeruzalémě. Tesané kvádry z trosek jeruzalémské svatyně přenesli pak nebeští andělé do Prahy a postavili z nich nádhernou modlitebnu. Až přijde Mesiáš, aby shromáždil děti Izraele, přenesou andělé kameny zase zpět do Jeruzaléma na stavbu nové již třetí jeruzalémské svatyně.
V současné době spravuje synagogu Pražská židovská obec a pravidelně se zde konají bohoslužby a další náboženské obřady.
Staroměstská mostecká věž:
Staroměstská mostecká věž je jednou z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě s bohatou sochařskou výzdobou. Byla postavena podle návrhu Petra Parléře koncem 14. století.
Nad branou jsou umístěny znaky zemí, jimž vládnul Karel IV. Dva prostřední jsou nejdůležitější: černá orlice ve zlatém poli (císař římský) a stříbrný dvouocasý lev na červeném poli ( český král). První patro zdobí socha patrona mostu sv. Víta, po jeho stranách sedící postavy Karla IV. a Václava IV., nahoře pak sochy sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda. V dolní části věže jsou postavy lázeňské dívky se džberem v ruce, snad lazebnice Zuzany, jenž podle pověsti vysvobodila krále Václava II. ze sousední lázně, kde se byl umýt v době svého vězení.
Od r. 1621 tu byly pro výstrahu na několik let zavěšeny koše s hlavami 12 z pánů, popravených na Staroměstském náměstí.
Prašná brána:
Prašná brána byla založena r.1475 a je jednou z nejvýraznějších památek pozdně gotické Prahy. Na jejím místě stála původně gotická brána Horská. V 15. století již Prašná brána neměla funkci ochranou, ale spíše se jednalo o reprezentační věž nejvýznamnějšího města Českého království-Starého města pražského.
Roku 1757 byla brána poškozena pruskou střelbou a r.1817 byla odstraněna všechna poškozená plastická výzdoba. Na Prašné bráně se nacházejí i sochy světců a patronů. Neměli bychom ani zapomenout na nápisy, které můžeme nalézt nad průjezdem. Tady je jeden z nich: Hle, Praha. Poctivým je matkou, podvodným macechou , tito nechž prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro.
Tento klášter není považován jen za první gotickou stavbu v Praze, ale i v celých Čechách. Byl založen sestrou krále Václava, Anežkou, v letech 1233-1234 pro řád klarisek. Anežka byla mimořádnou duchovní osobností 13. století. Kromě tohoto kláštera, kde se stala abatyší, založila i jediný český církevní řád-špitální řád křižovníků s červenou hvězdou.
Anežský klášter je ale složen ze dvou objektů. Jedná se o ženský klášter klarisek a mužský klášter minoritů, jenž byl založen v sousedství. Součástí tohoto areálu byly také tři svatyně, a to: kostel sv. Františka, sv. Salvátora a kaple Máří Magdaleny.( Jedná se o stavby ze 13. století.)
Za husitských válek klarisky opustily klášter a budovy pozvolna chátraly. Jako i ostatní kláštery byl i tento na konci 18. století Josefem II. zrušen a poté následovalo celé století devastace. Pokusy o záchranu tohoto komlexu skončily až v roce 1986, kdy byla dokončena jeho rekonstrukce.
